Jak se žije… (7. 4. 2009)

Beseda s Josefem Chalupným

Pojem jihovýchodní Asie se v úterý 7. dubna v horažďovické knihovně skloňoval ve všech pádech. Se studenty střední školy se zde setkal cestovatel a fotograf Josef Chalupný, který právě tuto oblast navštěvuje 15 let. Mluvilo se tedy o Thajsku, Kambodže, Laosu a Filipínách. Velmi zajímavé vyprávění doplňoval pan Chalupný promítáním fotografií.

Poměrná část besedy se točila kolem kmene Mokénů tzv. mořských cikánů a jejich způsobu života. Například informace o tom, že mokénské děti mají do patnácti let na očích blanku, která jim umožňuje vidět pod vodou stejně dobře, jako by měli potápěčské brýle, byla pro mnohé z přítomných novinkou. Lovení ryb a lastur je pro tyto lidi takříkajíc denním chlebem, není proto divu, že potápění do hloubky 25 metrů pro ně není vůbec žádný problém.

Vyprávění o Kambodže a její dramatické historii nebylo vůbec veselé, nicméně poučné. Proto také odlehčený popis ne příliš dobrého kuchařského umění Laosanů, zapůsobilo na přítomné tak trochu jako balzám na rozesmutnělé dušičky. Neméně působivé bylo také líčení oslav velikonočních svátků na Filipínách.

Přestože strávil pan Chalupný v horažďovické knihovně tři hodiny, zdaleka svým posluchačům neřekl všechno, co chtěl, neboť za tolik let na cestách stihl posbírat mnoho a mnoho zážitků. Stejně tak fotografie počítá na tisíce.

Že středoškoláky vyprávění horažďovického cestovatele zaujalo, dokazovala celá řada zvídavých dotazů. Odcházeli bohatší o informace týkajících se historie, ale především současné podoby oblasti jihovýchodní Asie. Ve své podstatě se celá beseda točila kolem rodinného života tamějších obyvatel. A ruku na srdce, kdo z vás by s nimi měnil?

Petra Tomešová

Veselý domeček (31. 3. 2009)

Malí výtvarníci v knihovně

Březen – měsíc knihy a internetu vyvrcholil v horažďovické knihovně akcí, pořádanou ve spolupráci s Mateřským centrem Dráčkov. Byl tedy určen těm nejmenším. Program byl pestrý a děti se rozhodně nenudily. Tím nejdůležitějším úkolem pro ně bylo rozveselit trochu smutný domeček. Postačily k tomu pastelky, prstové barvičky, barevné papíry, lepidlo a hlavně šikovné dětské ručičky. Maminkovská pomoc se samozřejmě také hodila. A byl tu domeček, jako malovaný!

Děti také ocenily herní koutek. Všechny knihovnické hračky se zase jednou pořádně provětraly. Neméně naše malé výtvarníky zaujaly pohádkové knížky. Však také informace o tom, jak moc dětem každodenní hlasité předčítání prospívá, nebyla pro jejich maminky žádnou novinkou.