Dne 10. 10. 2008 jsem se svojí třídou byla v horažďovické knihovně, která pro nás pořádá často besedy se spisovateli. Tentokrát s Ondřejem Fibichem.
Pan Ondřej Fibich je spisovatel, ale trvalo dlouho, než se ke psaní dostal.
Je vyučený kovolitec. To je povolání, kde se vylévají zvony a sochy. Jeden čas také pásl ovce na Slovensku a byl brankář první ligy. Jeho prarodiče jsou pohřbeni v tomto kraji, a proto se sem přestěhoval. Prácheňský kraj ho velice zaujal. Dočetl se, že na Práchni jsou strašidla, např. čarodějnice, bílé paní a duchové. Začal tedy sbírat pověsti. Sbíral je asi třicet let od starších lidí a ostatních spisovatelů a nakonec sepsal knížku.
Je to moc sympatický pán. Některé pověsti nám vyprávěl a dělal s námi anketu o strašidlech. Dříve tady prý byly časté požáry a jednou přišla Panna Maria. Podívala se na oheň a pohledem oheň uhasila. Také nám vyprávěl o klukovi z Helfenburku, o Prácheňském pokladu a četl staré slohové práce žáků. Lidé kteří věřili, že bůh vody vodník, ke kterému patří Rusalka, bůh větru duch, bůh země hejkal a bůh ohně čert nebo drak či ohnivý mužíček, tvoří jeden svět, ale pravda to není. Pro lidi byla důležitá Otava, protože v ní byly perlorodky a na západní straně kopce Prácheň se dají najít černé kamínky – granáty.
Beseda byla moc pěkná a doufám, že takovou besedu si ještě někdy zopakujeme.