Když nám paní učitelka řekla, že půjdeme na besedu s Ondřejem Fibichem, byli jsme rádi, že můžeme poznat spisovatele, který psal o Horažďovicku.
Jakmile jsme dorazili do knihovny, vyprávěl pan Fibich, co všechno ve svém životě prožil. Poté nám přečetl některé pověsti z jeho velké sbírky. Také jsme se společně dostali ke strašidlu vody, ohně, země a větru. Pan Fibich nám prozradil něco o bílé paní.Všechno jednou musí skončit, tak i tato beseda. Patří k těm nejlepším.
Chtěla bych poděkovat knihovně, že nám umožňuje se setkat se spisovateli, ilustrátory a mnoha dalšími.