Anna Kolářová, Horažďovický obzor, 25. 6. 2010

Dvě výpravy za rytířským titulem

Mám pro vás novinku (ačkoli pokud čtete místní tisk, asi vás to nepřekvapí) – 1. 6. 2010 jsem se totiž stala rytířkou. A to ne jen tak ledajakou, ale rytířkou Řádu krásného slova, a to za celý kraj. Ačkoli mám spíš pocit, že jsem rytířkou donkichotského stylu než jako rytíři krále Artuše. Tento titul jsem získala jednou soutěží (vlastně bych teď měla říkat „rytířským turnajem“) a dvěma výpravami.

Pokud se chcete stát rytířem, musíte sledovat nástěnku naší knihovny a účastnit se soutěží. V případě, že se neumístíte, nemusíte hned házet celou věc za hlavu. Prostě to zkoušejte znovu a znovu. Já konkrétně jsem psala příběh na pokračování – Nekonečný příběh (viz http://www.knihovna.horazdovice.cz).

Naše první výprava se konala 19. května a naším cílem byla Plzeň (speciálně knihovna, jelikož právě tam se odehrávalo vyhodnocení projektu Kde končí svět – Jakou barvu má svět a právě ta celý program připravila). Tam nás jelo celkem deset a byli zastoupeni jak výtvarníci, tak účastníci literárních soutěží. Hned po příjezdu jsme se rozdělili na dvě poloviny (z matematického hlediska spíše na třetiny, ačkoli tu třetinu člověka jsme té druhé skupině ponechali, jelikož rodiče nepodepsali povolení k jeho rozřezání) a každý jsme šli svou cestou. Má skupina si prohlédla zákulisí divadla Alfa a západočeské televize. Ostatní čekala také prohlídka zákulisí Alfy a ještě divadelní představení. Pak jsme se odebrali do knihovny (jak jinak), kde jsme si poslechli vyhodnocení tohoto ročníku. Následovala beseda s autory plzeňských pohádek a pověstí pro děti.

V trochu omezeném počtu (čtyři děti – já, Jirka Motl, Katka Jellušová a jako náhradnice za Magdalenku Mudrovou Jenni Bauerová) jsme se 1. června sešli na nádraží a čekali na autobus do Prahy. Vstávali jsme dost brzy a ještě ta doba, než si navléknete (imaginární) brnění – no, co vám budu vyprávět. Poté jsme ještě mrzli před Ministerstvem kultury, takže jsem si titul opravdu tvrdě zasloužila. Uvnitř, v bývalé konírně, bylo plno knihomolů téměř ze všech krajů. Každý kraj měl svou „delegaci“ z některé z knihoven a z každé delegace byl jeden, který se měl stát Rytířem krásného slova. Musela jsem slíbit, že budu ochraňovat knížky a dostala jsem osvědčení. Po závěru jsme navštívili Strahovský klášter, kde byla akce Děti, čtěte! Navštívili jsme zde mimo jiné autorské čtení pana Černíka nebo loutkové divadlo. Sklidili jsme zde velký úspěch s plackou Čtu! a vyrobili si vlastní leporela.

A co říci na závěr? Určitě se vy nebo vaše děti účastněte soutěží, které připravuje naše knihovna. A čtěte!