Jaroslava Štefflová, Učitelské noviny, 2. 3. 2010

Kniha v dětských rukou

Jako by se březnu poslední dobou vracel jeho původní přívlastek - Měsíc knihy. Ne že bychom na moderní techniku zanevřeli, jen si možná víc uvědomujeme, co všechno má na svědomí absence čtenářství. Prvním impulzem bývá otázka: Co pro vztah ke knížkám dělá škola? Měli bychom se také ptát, kdo je ochoten učitele v jejich snahách podpořit. Pokud jde o knížky, je první po ruce knihovna. Ne školní, ale městská, která mívá přece jen širší možnosti. Co všechno může dětským čtenářům nabídnout, jsme se ptali v Horažďovicích.

Městská knihovna sídlí na zámku. Silné kamenné zdi, klenuté stropy dávají prostorám punc historie. O výzdobu dětského oddělení se postarali mimo jiné i budoucí aranžéři. Ve městě s necelými 6000 obyvateli najdete jednu střední, dvě základní a dvě mateřské školy. Slušné zázemí pro to, aby knížky našly dost čtenářů.

"Bohužel, počet dětských i dospělých čtenářů v celé republice klesá, ani my nejsme výjimkou. Tím spíš se snažíme jejich zájem podchytit nejen spoluprací se školami, ale také nejrůznějšími aktivitami," říká vedoucí knihovny LENKA ŠIMONOVÁ.

Nejvděčnějšími čtenáři, kteří se také nejochotněji zapojují do soutěží, jsou ti nejmenší. Kontakty s nimi knihovna navazuje už od mateřských škol.

"Vždycky záleží na vztahu učitele ke knížkám," zdůrazňuje L. Šimonová a vypráví o učitelce, která si pravidelně každý měsíc chodí i s dětmi vybírat knížky, které si pak ve školce čtou. "Jezdila k nám s dětmi už dříve, když ještě učila v Malém Boru, vzala vždy celou školičku a vyrazili do knihovny. Tady je pro ně vždy připravena nabídka knih na určité téma, o kterém si děti povídají a pak si vyberou knihy, které by chtěly přečíst. Získávají tak cenné návyky a knihovna a kniha se stávají neodmyslitelnou součástí jejich života."

Ne konci května čeká žáčky prvních tříd tradičně velká slavnost - pasování na čtenáře. Každé dítě musí dokázat, že už opravdu umí číst. Nečeká je zkouška, ale hra. Lovily tak třeba rybičky, na každé byla napsaná hádanka, kterou musely přečíst a rozluštit. Když si nevěděly rady, mohli pomoci kamarádi. "V závěru pak paní starostka pasovala každé dítě na rytíře řádu čtenářského," vzpomíná L. Simonová. "Na památku dostalo každé zdarma zvláštní knížku, která není běžně na trhu. Zapojili jsme se totiž do celostátního projektu Už jsem čtenář - Knížka pro prvňáčka, který měl Ioni za podpory ministerstva školství premiéru. Je to dobrý nápad, který jsme chtěli ještě rozvinout. S knihami jsme ve spolupráci se školou chtěli pracovat dále, ale narazili jsme na dvě překážky. Aby mohla učitelka s knížkou pracovat při vyučování, měla by ji mít k dispozici i ona, ale s tím projekt nepočítá. Druhé úskalí je v rodině. Učitelky zjistily, že některé děti už knížku nemají. Vyplývá z toho, že příště by na dobu, kdy budou žáčci při vyučování s knížkou pracovat, měla zůstat ve škole."

Nejtěžší je přitáhnout ke knížkám teenagery. Televize a počítače jsou příliš silnými konkurenty. Mluví o tom každý, kdo s dětmi tohoto věku pracuje.

"Tuto skupinu osloví máloco, proto se snažíme hledat nejrůznější aktivity, které by je k nám přivedly. Pokud uspějeme s projektem na otevření volnočasového centra, získali bychom velice důležité zázemí. Vymysleli jsme třeba klub deskových her, který bychom chtěli při knihovně otevřít. Před rokem jsme připravili něco jako ochutnávku. Občanské sdružení Goada z Plzně předvádělo zájemcům nejrůznější deskové hry, mohli se s nimi seznámit, zahrát si. Průzkum pak prozradil, že by takový klub uvítali děti i dospělí. A když už přijdou do knihovny, je tu vždycky naděje, že u knížek uvíznou."

Před třemi lety začala knihovna ve spolupráci s nakladateli pořádat Den pro dětskou knihu, na který vloni zavítalo na 700 návštěvníků. V místním kulturním domě je ten den možné zakoupit dětské knížky se slevou. Zároveň tady probíhá zajímavý kulturní program a řemeslné dílny - kulturní vystoupení horažďovické ZUŠ i renomovaných umělců, besedy se spisovateli a ilustrátory. "Do akce se zapojují školy i mládežnické organizace, ochotníci, současné i bývalé kolegyně, bývá nás kolem stovky. Tradici už má tzv. Škatulení, což je dražba dekorativních krabic výtvarníků z regionu ve prospěch Dětského domova Kašperské Hory a klientů Domova pro postižené ve Stodě."

Na webových stránkách knihovny najdete poměrně dlouhý seznam akcí, které jsou součástí nabídky pro školy.

"Pro každý ročník základní školy děláme tzv. knihovnické lekce. Třída absolvuje jednou za rok besedu, která se vztahuje ke knize a knihovně. Od informací o spisovatelích a ilustrátorech, přes dějiny knihy až po vyhledávání knížek v katalogu a historii knihoven. Vždy na začátku každého školního roku pošleme přes internet školám nabídku, kterou jsme pro ně připravili, aby si včas mohly vybrat, co je zajímá. Učitelé si pak prostřednictvím elektronického formuláře zamluví konkrétní termín. Někteří by možná uvítali, kdybychom přišli do školy, ale myslíme si, že je vhodnější, když pro besedu připravíme speciálně naladěné prostředí. Ale nezakrýváme, že tím zároveň chceme přilákat další čtenáře. Na začátku našeho rozhovoru jsem byla trochu skeptická, přesto si myslím, že hodně lidí knížku u srdce má. Dokonce bych řekla, že se poslední dobou čtenáři vracejí. Jako by rodiče pochopili, jaký význam má kniha v dětských rukou."