Známá autorka dětských knížek Markéta Zinnerová a jejich ilustrátorka Petra Jelenová si začátkem tohoto týdne přijely povídat s dětmi do horažďovické knihovny. Povídat a také odpovídat na jejich všetečné otázky.
Paní Zinnerová, příběh knihy Tajemství proutěného košíku jste sama prožila?
„Ano, vše jsem prožila já a nebo moje děti.“
Kdy jste začala psát?
„V devatenácti letech, ale bylo to moc brzo. Na svoji první knihu nejsem moc hrdá.“
Jak jste dlouho psala Indiány z Větrova?
„Asi rok.“
Na čem v současné době pracujete?
„Na rozhlasové hře.“
Kterou vaši knihu máte nejraději?
„Všechny - jsou to moje děti a mám je všechny ráda.“
Kolik jste jich napsala?
„Patnáct nebo šestnáct, mnoho scénářů a několik seriálů.“
Píšete příběhy o sobě?
„Nechci vyprávět pouze příběhy o sobě, ostatní mi připadají mnohem zajímavější.“
Paní Jelenová, jak dlouho vám trvá ilustrovat knihu?
„To je různé. Některou dělám půl roku, jinou zase rok, záleží i na počtu ilustrací. Nejdéle pracuji na několikadílném Slabikáři pro hluchoněmé děti.“
Paní Zinnerová, máte pro nás nějaké heslo, kterým bychom se mohli řídit?
„Pamatujte si, že fňukáním se nic nespraví.“
Děti se také od slavné spisovatelky a ilustrátorky dozvěděly, co je vazba knih, titulní list nebo tiráž. Markéta Zinnerová jim na přání vyprávěla, jak vznikly příběhy o kočce Lindě.
„Dcera přivezla z hor malé kotě v době, kdy jsem chtěla napsat nějaký příběh. A jak jsem tak vymýšlela a vymýšlela o čem vlastně psát, neustále jsem narážela na neposednou kočičku. A najednou mě napadlo, že to je to, co hledám.“
Jaký je vůbec rozdíl mezi knihou a třeba filmem?
„Film nabízí představu režiséra, postavy v knize si představujeme sami…“ vysvětlila Zinnerová.
Poutavé vyprávění o tvorbě knih připravila Městská knihovna v Horažďovicích.
„Děti ze čtvrtých a pátých tříd Základní školy v Horažďovicích se na chvíli staly spisovateli při kontaktních hrách, kreslily a odpovídaly na veršované hádanky,“ doplnila ředitelka knihovny Lenka Šimonová.