Pavla Králová, Horažďovický obzor, 28. 2. 2014

Hezký den

Byl to hezký den, přestože bylo mlhavé a nevlídné počasí. Ukončení zimního semestru VU3V se tentokrát konalo v Kolovči, kde se sešlo na 220 absolventů. Horažďovické konzultační středisko reprezentovaly samé ženy, pouhých 8, včetně vedoucí střediska Hany Ferdové. Je škoda, že tak málo z celkového počtu 24 studujících. Dobře jsme se bavily a nutno přiznat Kolovečským, že zvládli organizační nápor velmi dobře.

Kromě oficiální části pro nás připravili návštěvu kartáčovny, rodinného podniku na výrobu známé kolovečské keramiky a prohlídku kostela. Exkurze v kartáčovně byla velice zajímavá už jen tím, že většina výroby se provádí na starých strojích, kde hraje velkou roli zkušenost a řemeslný um dělníka. Továrna má samozřejmě i stroje nové, CNC automaty a poloautomaty, ale ty staré jsou stále používány, protože většina výroby průmyslových kartáčů (kartáče pro osobní použití se zde nevyrábějí) jsou buď malé série nebo kusová výroba, která jde z části na vývoz.

Kostel mají v Kolovči hezký a udržovaný, s obnovenými nástropními malbami a zajímavou křížovou cestou. Připomíná dřevěné plastiky Františka Bílka a skutečně jsou od dřeva k nepoznání. Jsou však odlité z plastu a patinované.  Je trochu ostuda, že jsme nezjistily autora, ale místní pan farář už byl moc prochladlý, vždyť se mu v kostele vystřídaly dvě stovky lidí, a tak jsme raději nezdržovaly.

Zážitkem byla i návštěva v Muzeu techniky a řemesel, které je provozováno vedle zmíněné hrnčířské dílny. Je zde shromážděno na 25 vybavených řemeslných provozoven, např. řeznická, hostinská, holičská a nechybí ani ordinace dentisty s vrtačkou na šlapací pohon, což ještě mnoho z nás pamatuje, jak vrtání při malých otáčkách bolelo. V  muzeu mají i známý kolovečský mlýn na přemletí starých bab na mladice. Samozřejmě nás zajímal, protože „co kdyby“. Bohužel se nemlelo. Prý až příští rok. Takže jsme se vrátily beze změny, ale mladé hezkými zážitky, s chutí do života a dobrou náladou. Tak snad příště!