Petra Tomešová, Klatovský deník, 5. 8. 2014

Přinášíme rozhovor se spisovatelkou Petrou Braunovou

Absolventi literárně-dramatického semináře v Horažďovicích zahráli Erbenova Vodníka

Horažďovice Už počtvrté se v Horažďovicích, pod záštitou Městské knihovny, konal dětský literárně-dramatický seminář. Spisovatelka Petra Braunová tu zasvěcovala do tajů slov čtrnáct malých účastníků z celé republiky. A v den Jmenin města se v zámeckém sále ozval obrovský potlesk dojatých rodičů a ostatních diváků.

Podle čeho vybíráte téma, které s dětmi zpracujete?

Náhodně. Letos jsem se nechala inspirovat představením Kytice pražského amatérského divadelního spolku Korek, jehož členové jsou především studenti práv. Letos přijelo na seminář hodně dětí mezi 12-15 lety. Jak víme, zaujmout v dnešní době pubertální mládež není lehké. Napadlo mě, že je hororové básně Erbena budou bavit a vybrala jsem Vodníka, nejen proto, že zkoušení bude probíhat u řeky Otavy.

Kopírovali jste pražské představení?

Můj záměr takový byl, dokonce jsem se domlouvala s režisérem Korku, zda můžeme použít jeho scénář. Jenže nakonec jsem zjistila, že děti se pro takovou realizaci, jaká byla v Praze, nehodí. Naše představení bylo docela jiné, vyplynulo ze zkoušek i z návrhů dětí. Jediný podobný prvek byl poslední okamžik hry, a sice způsob „zabití“ dítěte Vodníka. Bylo to velmi emotivní, všimla jsem si, že si jedna z maminek prudce přikryla oči. Podotýkám, že se na scéně neobjevila ani kapka krve.

Jak se vám daří děti během osmi dnů naučit text a pohyb na jevišti?

Samozřejmě to není jednoduché. Ale síla slova je mocná a Erben je velmi působivý. Báseň jsem upravila jen minimálně, některé sloky jsme vynechali, protože je děti zahrály beze slov. Určitě je velká výhoda, a za to moc děkuji, že máme klíče od sálu po celou dobu pobytu a od samého začátku zkoušíme na jevišti.

Jaké děti letos přijely?

Přijíždějí normální děti z celé republiky, tím chci říct, že semináře se může účastnit každý, podmínkou vůbec nejsou zkušenosti z dramatických kroužků. Letos se sešla skupina dětí od 7 do 15 let a musím veřejně pochválit nejmladšího účastníka, Járu Karlíka z Přeštic. Báječné, samostatné, šikovné a milé dítě. Nebyly s ním vůbec žádné problémy, a to jsem děti vůbec nešetřila. Mám svá přísná pravidla, které dětem oznámím hned po příjezdu, a vyžaduji je po celých osm dnů. Možná v tom je klíč, jak udržet skupinu v koncentraci, přimět je chovat se k sobě hezky a představení dotáhnout do konce.

Děti celý týden pouze zkouší divadlo?

Ne! To samozřejmě nejde. Celých osm dní je nabitých hrami, výlety, sportem i nočními akcemi. Ale scénář děti nosí s sebou a během dne se k němu minimálně třikrát dostaneme.

Stalo se v tomto roce něco nezapomenutelného?

Každý rok se semele něco, na co se nedá zapomenout. Loni si jeden z účastníků hned druhý den zlomil ruku a dostal proto roli prince „vracejícího se z bojiště“. Letos si představitel hlavní role Vodníka, patnáctiletý Janek Sejkora z Prahy, zapomněl při premiéře připravit velmi důležitou rekvizitu provaz, kterým k sobě měl připoutat svou pozemskou ženu. Přestože kontroluji před představením všechno možné, na Janka jsem spoléhala. Opona šla vzhůru, hudba, na scéně se objevil Vodník, diváci ani nedýchali, a já jsem si všimla, že na mě Janek vrhá zmučené pohledy. Kdyby nebyl zelený kvůli nalíčení, jistě by zezelenal sám, tak mu bylo špatně. Jenže hra běžela, nemohla jsem ji zastavit! Naštěstí velmi dobře zareagovala jedna z vodních žen, Eliška Linhartová z Měčína a elegantně mu podala svou rekvizitu zelený šátek. Diváci si ničeho nevšimli, děti hrály jako o život, aplaus byl obrovský. Jen Janek nám po představení dodatečně zkolaboval takový stres nejspíš ještě nezažil.

Přijíždějí děti do Horažďovic na seminář opakovaně?

Jistě. Minimálně pět dětí přijíždí znovu a znovu. Bez takového Alberta Jílka si seminář už vůbec nedovedu představit. Je to malý horažďovický uličník, ale báječný. Takových rošťáků může být klidně víc. Má dobré srdce, je vtipný, umí improvizovat, a přestože je to přesně to dítě, kterému by dospělý občas zakroutil krkem, mám ho moc ráda.