Tomáš Hájek, Horažďovický obzor, 29. 8. 2014

Co všechno zařídí Městská knihovna Horažďovice?

Jsem bytem v Praze, Bratislavě a v Dobroticích u Chanovic. V únoru tohoto roku několik kilometrů za Bratislavou mi zvoní mobilní telefon. Podotýkám, že Bratislava je vskutku středem střední Evropy, když je Praha srdcem Evropy jako celku. Z Bratislavy je pár minut po dálnici do Vídně, jen o trochu déle to trvá do Budapešti, přes tato dvě města jsou v dosahu Venezia, Bologna či chorvatský Zagreb. Z mobilu se ozývá hlas, abych se dostavil do Městské knihovny Horažďovice, neboť v rámci Meziknihovní výpůjční služby mi přišla dlouho hledaná publikace, tedy německy psaný tlustospis Theodrammatik od Hanse Urse von Balthasar. Jistě chápete, že v tomto okamžiku se poněkud mění můj celkový náhled na svět; začínám připouštět, že kromě Prahy, Bratislavy má střední Evropa další centrum, a to Městskou knihovnu Horažďovice, která mi svým servisem zajišťuje takové podmínky pro práci, které kdysi byly vyhrazeny – ano, jen střediskům, středům, centrálám, centrům. Pracovnice Městské knihovny Horažďovice, aby mi „půjčily“ hledanou, dosti esoterickou knihu, musely totiž prohledat seznamy různých dalších knihoven po celém státě, načež dohodnout, zda je kniha zapůjčitelná a za jakých podmínek, a knihu zapůjčit. To vše prosím za cenu padesáti korun.

            Ještě k tomu, jak chápat střediska, středy, centrály, centra v dnešním světě. Mnoho lidí je toho názoru, že člověk se stává střediskem, středem, centrálou a centrem všude tam, kde se zapojí na internet, pokud možno vysokorychlostní.  Podle mého soudu člověk propadne této velmi nebezpečné iluzi jen tehdy, když se připojí na internet například na čerpací stanici s celonočním provozem (ano, i taková rarita se nachází v Horažďovicích). Pokud si sednete k veřejnému internetu v prostředí regálů plných knih, začínáte internet podvědomě používat poněkud opatrněji, pojednou chápete, že nemůžete po internetu chtít jen jakýsi obecný úvod k problémům, nemůžete chtít více, než může poskytnout. Osobně kromě naprosto úžasných mapových podkladů na Google velmi rád používám překladatelský servis na Seznamu; právě v těchto dnech si dopřekládávám některé obzvlášť zapeklité kapitoly či odstavce z Theodrammatik. A kolem mne žije Městská knihovna Horažďovice svým typickým provozem, prázdniny, neprázdniny.  Když je venku na náměstí prázdno a pusto, v knihovně je živo, když se město na chvíli z nějakého důvodu zblázní, v knihovně čtenář najde Splendid Isolation.

            Někdy se návštěvník knihovny i dost dobře baví, zvláště když někteří čtenáři vykazují tak neuvěřitelný čtenářský apetit, že si nepamatují, že si knihu, kterou si právě půjčují, půjčili například před půl rokem. Vysvětluji si to tak, že horažďovická idyla je někdy docela nudná, teď si představte, jaká by byla bez Městské knihovny Horažďovice! K typickému provozu knihovny teď v létě patří i gruntování ve vlastním knihovním fondu; knihy, které se nepůjčují, jsou vyřazovány a přesouvány do depozitáře, aby bylo místo pro aktuální nabídku. A tak si říkám, že síť veřejných knihoven, ale i veřejných muzeí, zpřístupněných památkových objektů je něco, co je pro tuto zemi velmi příznačné a co tvoří její základní občanskou hodnotu. Rodilo se to po staletí; od Jednoty bratrské přes josefinismus po Masaryka. Čím dál tím více si to budeme uvědomovat.