Horažďovické knihovnice se nápaditě snaží získávat malé čtenáře pomocí projektu Děti a čtení. Neustále na ně spřádají sotva viditelné sítě jako pavoučci na podzimní louce. Například včera pasovaly sedmdesát prvňáčků na rytíře Řádu čtenářského. Sedmdesáti novým dušičkám tak začaly nenápadně zametat cestičku ke knížce. Má jejich práce v éře blikajících počítačových obrazovek a nonstop běžících televizních kanálů smysl? Má smysl zabývat se knihou vyžadující maximální soustředění a čas strávený v klidném koutku? Není snažší počkat, až nám její příběh převyprávějí filmoví nebo televizní režiséři? Ten, kdo si s knihou už něco začal, ví, že to smysl má. Kniha umí odměnit. Rozvíjí nejen fantazii, ale také stále častěji zanedbávaný mateřský jazyk. Pavoučí práce knihovníků je chvályhodná.