Zdeněk Lomička, web, 27. 3. 2015

Básnička z Noci s Andersenem

Když je někdo ještě malé škvrně,

za roh se vždy dívá pomalu a opatrně.

Jednou to ale přeci jen přijde,

že si ten skřítek někam sám vyjde.

Zpravidla když už mu zvědavost nedá,

vyskočí a místo moudrosti hledá.

Ve městě stačí jen minout náměstí,

tam už je pro všechny knihovna naštěstí.

Když podzim, zima je, či kvete kvítí

vždy je ten správný čas na zámek jíti.

Poklady mají pro mladé i staré,

lákají obálkou, obsahem, tvarem.

V nich se vám hrdinou stane i posera.

Příjemně vstoupíte s knihou do šera.

Teplo je na duši a tváře červené

radostí ze čtení, povídám, ne že ne.

Když každý tvůj nápad vypadá zbytečně,

chce to pak s chmurami bojovat statečně!

Jak jen se dostat ven z večera tajemného?

Začít lze například u čaje jemného.

Přestože cesty vedou tam rozkopané,

knihy tě čekají jak poklady zakopané.

A pak jít na místo, kam děti jsou zvány.

Knihovna pro vás už otvírá brány.