Za horažďovickými loutkami chodí hlavně ti nejmenší, většinou za doprovodu maminek, babiček nebo dědečků. Občas se "přifaří" nějaká teta nebo strejda, kteří ještě "na loutkách" nikdy nebyli. Ale co ti, kteří již nemají možnost schovat se za vnoučata a sami se potěšit hrou dřevěných pimprlat, na chvíli se vrátit do dětství, zavzpomínat? A právě proto zprostředkovala knihovna netradiční setkání s loutkami v oblastní charitě, kde loutky našly celou řadu vděčných posluchačů. O tom, že to byla správná volba, svědčí reakce některých na pozvání proncipála souboru. "Přeci nepůjdu sama na loutky?" ... "Vnoučata už se mnou nepůjdou, je jim už dvacet!"... Kolikrát jsem si říkala, že tam půjdu, ale je to takové divné." Tak vězte! NENÍ TO DIVNÉ! Příště určitě přijďte i bez vnoučat!