Kdysi za mých mladých let stýkal jsem se se starými bardy Jaroslavem Seifertem a Josefem Sudkem. Sumu jejich zkušeností a zachovanou citlivost ke světu i k vlastní rodinné tradici jsem tenkrát moc nechápal. O to víc si uvědomuji dnes, jak je stáří potřebné pro tuto zemi, pro mladé generace, pro kontinuitu životů. To jsem viděl i při své přednášce v Pečovatelském domě v Horažďovicích. Městská knihovna tam dělá kulturní pořady pravidelně a senioři se již těší vždy na novou akci. Považuji tyto aktivity za velmi žádoucí, neboť dnešní dravá civilizace se žene hlava nehlava, nedbaje na své kořeny. Na téma vzácnosti vody i kouzla studánek jsem hovořil a promítal úžasnému publiku. Stále měli co komentovat a dělit se o své zkušenosti s krajinou, kterou dnes tak hrubě zkoušíme. Chtěl bych ještě jednou poděkovat za příležitost ke krásnému zážitku. A ještě jednou opakuji: „Kdo není spojen se svými kořeny, toho snadno vyvrátí každá maličkost.“