Alena Podlešáková, Horažďovický obzor, 30. 6. 2023

Školní výlet?

Konec školního roku, zvláště květen, je obdobím nejenom maturit, ale zejména školních výletů. Obdobím, na které se školáci těší.  A věřte, že jsme se těšili i my, absolventi dalšího ročníku  VU3V  (=virtuální univerzity třetího věku). Rozhodli jsme se totiž, že „školní rok“ ukončíme výletem do Plzně.  

                S nápadem ukončit naše letošní studium právě výletem vlastně přišla jedna účastnice přednášek o " Kouzelné geometrii  v architektuře ". Připravila zájezd do Plzně, zjistila vlakové spojení, připravila denní plán a trasu, výběr kaváren a restaurací… nezbývalo, než vyrazit. Měli jsme sice  informaci, že by nás mohlo být tak deset, ale vytrvalý déšť  předchozího dne  zřejmě mnohé odradil. A tak se ve středu  17. května 2023 na nádraží sešlo jenom šest odhodlaných žen.  Vlakem v 7.55 hod.  jsme plánovanou akci zahájily a potom jsme absolvovaly školení „moudré sovičky“ Mili Šilhavé, která nám ve spěšném vlaku na Plzeň objasnila tajemství používání  WhatsAppu a psaní poznámek do chytrého mobilu. Pořád se přece musíme učit!

Ten, kdo jezdí vlakem často, ví, že plzeňské nádraží  už delší dobu prochází komplexní přestavbou a je tam spousta překážek a změnových směrových tabulí, ale i tuto nástrahu jsme úspěšně zvládly. Tramvají  jsme dojely k náměstí a první naše cesta vedla k andělíčkovi pro štěstí.  Ten je na mříži zadní strany katedrály sv. Bartoloměje a každý ho najde, je totiž úplně ohlazený a na rozdíl od všech ostatních v řadě už dávno není zlatý. Takže: pohladit ho a něco si přát…!!!

 A šup do Cross Café naproti vstupu do katedrály. Kávička, dortík, jahody se šlehačkou - to je ta nejlepší svačinka pro nabrání sil k dalším cílům. Tím prvním, menším,  je prohlídka nově opraveného překrásného interiéru katedrály sv. Bartoloměje,  kde jsme si oživily poznatky z přednášek a viděly architekturu a ornamenty na fasádách. Tím větším cílem pak bylo odvážné vyšlapání  301 schodu až na vyhlídkové místo věže ve výšce 62 metrů. Samotná věž se 102 metry je nejvyšší kostelní věží v ČR. Nahoře sice hodně fouká, ale svítí sluníčko a Plzeň máme jako na dlani. Poctivě obcházíme věž kolem dokola, abychom shora viděly všechna známá místa Plzně:  samotné náměstí pod námi, nádraží, pivovar, fotbalový stadion, areál ZOO, „Škodovku“,  panelová sídliště (Slovany, Doubravku, Lochotín, Skvrňany, Bory..), v pozadí na obzoru pak hrad Radyni a rotundu nad Starým Plzencem.  Samozřejmě fotíme, musíme se  přece všem doma pochlubit!!  Schody dolů jsme zdolaly rozhodně lépe než nahoru. Na náměstí nesmíme zapomenout na společné foto. A jak jinak než symbolicky: před muzeem loutek! A tam jsme si užily možná více než prvňáčci s paní učitelkou, kteří právě -plni dojmů- odcházeli. V muzeu jsme se vrátily do mládí. Mohly jsme si prohlédnout a vyzkoušet pohyblivost všemožných loutek a maňásků, obdivovat výstroj a výzbroj rytířů, princezen, králů, bát se draků a čertů… Samozřejmě jsme navštívily i pana Spejbla s Hurvínkem, luční městečko Broučků, shlédly jsme i přehlídku loutek ze Švejka a dokonce jsme (já a Ivanka Petrusová) kamarádkám sehrály s loutkami lištičky a Budulínka malý kousek z pohádky o Budulínkovi, tak, jak ji jako loutkoherci  známe z divadélka v Horažďovicích. Určitě návštěvu tohoto muzea  na plzeňském náměstí   všem doporučujeme! S blížícím se polednem jsme si potom hned vedle náměstí  vybraly restauraci Plzeňka a po obědě zakončeném nezbytným pivem jdeme opět na tramvaj. Máme asi půlhodinu do odjezdu rychlíku. Po 15.00 jsme v pořádku a plné dojmů doma. Tak zase příště!