Lucie Jůdová, web, 14. 12. 2007

Pokud pracuji s dětskou knihou, musím její svět vidět dětsk

Rozhovor s výtvarníkem a ilustrátorem Vojtěchem Otčenáškem

Studoval jste restaurátorství, jak jste se odtud dostal k ilustrování knih?

Já, jak jste říkala, jsem se dostal na restaurátorskou školu, ale vždycky bylo mým snem ilustrovat nějakou knihu, čili dnes, kdy se nepohybuji přímo v restaurátorství, tak ilustruji knihy, ale s tím, že mnoho z toho, co jsem se naučil v tomto oboru, tak využívám právě při tvorbě těch knih. Jsou to nejrůznější technologie, které normálně nejsou použity v ilustracích a je to zkrátka taková moje velká vášeň. Vždycky jsem cítil, že mám tu schopnost vycítit v příběhu nějaký ten hlavní motiv, který je důležitý, a pak ho zachytit.

Ilustroval jste už dvě knížky (Rytířovo kopí a Příšerné bytosti žijící ve vodě) své maminky. Jak k tomuto nápadu došlo?

Ano, my jsme spřízněni, jsem její syn, a tak jsme spolu zkusili vytvořit tyto dvě knížky (Rytířovo kopí a Příšerné bytosti žijící ve vodě) a musím říct, že to byla velice dobrá spolupráce – ne proto, že jsme jaksi v příbuzenském vztahu, ale proto, že se výborně doplňujeme, že ty věci vidíme podobně, máme na ně stejný náhled. Pak je ta spolupráce mnohem snazší, než když se vidíte poprvé s tím člověkem a teprve si dojednáváte určité možnosti, jak tu knihu ilustrovat. Spolupráce s paní Drijverovou je úplně nádherná, musím říct, že budu rád, když s ní budu moct pracovat na dalších knihách.

Jak se vlastně ilustruje kniha? Záleží na vás, které momenty si z příběhu vyberete, nebo je to dáno autorem, případně nakladatelem?

Většinou se snažím zachytit ten hlavní prvek v tom příběhu nebo v té dané kapitole, samozřejmě po konzultaci s autorem, tedy se spisovatelem, a samozřejmě taky s nakladatelstvím. Zároveň se taky snažím o to, aby ten čtenář, který to čte, sám pochopil, proč jsem zobrazil tuto scénu a proč ne třeba jinou. Čili snažím se tam zachytit ten hlavní prvek a od toho se pak odvíjí i další věci.

Kterou knihu byste ilustroval nejradši, kdybyste si mohl vybrat?

Tak těch knih by bylo určitě hodně. Určitě by to byly nějaké knihy z oblasti fantasy, to je můj oblíbený žánr, ale nebránil bych se ani pohádkám, například ilustrovat jinou metodou třeba Boženu Němcovou – to by byl můj velký sen.

Co se můžeme my dospělí od dětí naučit?

Tak já si myslím, že my se od nich můžeme naučit jednak té fantasii, kterou v dospělosti trošku ztrácíme, ty děti jsou naprosto upřímné, řeknou vám hned okamžitě, co se jim líbí, co se jim nelíbí, proč je to takhle a ne jinak. Já osobně často konzultuji s některými dětmi věci, které vytvářím a většinou se dozvím opravdu velice zajímavé věci, takže se při své práci snažím okamžitě se vciťovat do toho dítěte – jak by to vidělo a tak dále. Sám se snažím vybavit si svoje vlastní vzpomínky z dětství. Pokud pracuji s knihou, která je vysloveně dětská, musím ten její svět vidět dětskýma očima.