Navštívili nás…

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský, praktik v oboru psychologie psů, behaviorismu a poruch chování psů se specializací na výuku lidí v komunikaci se psy.

Svého prvního psa jsem v sedmnácti letech dostal spolu se zahradou se slovy bývalého majitele „Buď si ho nech, nebo ho dám utratit, protože soused ho chce na guláš“. Za totality tohle nebylo až tak neobvyklé. Pes byl dlouhosrstý německý ovčák Dan, každé ucho měl jinam, ale byl můj. Se svou velice silnou alergií na psí srst jsem si musel hodně držet odstup, aby mne po olíznutí od něho neodvezla záchranka do nemocnice s nekontrolovatelným astmatickým záchvatem. Musel jsem dodržovat pravidla několikerého mytí rukou, nenechat si olíznout obličej a podobně. Po půl roce veškeré příznaky alergie odezněly, denním kontaktem s alergenem si tělo vytvořilo protilátky. Sice jen na Dana, ale to se nakonec změnilo úplně.

Postupem času jsem pracoval s nejrůznějšími psy, chodil jsem pravidelně na cvičák a nejvíce mne začali bavit zlomení, nedůvěřiví a jakkoli „vybočující“ psi. Vycvičit ovčáka bylo moc snadné. Mnohem zajímavější je vrátit důvěru psa, kterého člověk zlomil a pes nikomu a ničemu nevěřil. Kolik takových psů bylo, už si nepamatuji. U čísla dva tisíce jsem je přestal počítat, a to bylo už hodně dávno. Staral jsem se o psy z ulice, nejvíce o ty velké. Malého psa se vždycky někdo ujal, ale těch velkých se lidé bojí, proto je za totality dost často někde v ústraní zabili. Když mi z policie volali, že někde pobíhá pes, abych si pro něho přijel, ptal jsem se, zda je velký nebo malý. Na velkého mi stačila dvě vodítka, na malé jsem si bral raději ještě deku. Takový hysterický kokřík umí nadělat na rukách pěknou paseku, kdežto uvrčené ovčáky jsem skoro vždy docela rychle přemluvil, aby se mnou nastoupili do auta a nechali se zavřít na chvíli do kotce.

Stále pracuji se všemi psy, ale azyl poskytnu jen hodně velkým a obřím psům, ty v útulcích obvykle nechtějí. V poslední době mám u sebe hlavně středoasiaty, kavkazany, tibetské dogy a jiné chlupáče větší váhové kategorie. Několik jich tu mám na dožití, protože se mi sem dostali jako hodně nezvládnutí, nebezpeční psi, kteří nevěřili ani vlastnímu pánovi a postupem času začali věřit jenom mně nebo mým přátelům.

Alena Bílková
Petra Braunová
Ivona Březinová
Buchty a loutky
PhDr. Přemysl Čech
Markéta Čekanová
Michal Černík
Alena Damijo
Rudolf Desenský
Ivanka Devátá
Tomáš Drápela
Martina Drijverová
Adolf Dudek
Lenka Eckertová
Ondřej Fibich
PhDr. Marie Formáčková
Renáta Fučíková
Lukáš Hejlík
Libuše Holečková
Věra Hollá
Vladislav Hošek
Pavel Hubený
Vladimír Hulpach
Václav Chaloupek
Alena Ježková
Jan Kačer
Jan Kavale
Emil Kintzl
Erazim Kohák
Mgr. Lucie Kovaříková a Mgr. Michal Jon
Alena Kozáková
Romana Krásná
Miloš Kratochvíl
Ivan Kraus
Marcela Krčálová
Daniela Krolupperová
Tomáš Kubeš
Ing. Vladimír Kunc
Miroslava Kuntzmannová–Baxová
Jiří Langmajer, senior
Zdeněk Ležák
Lucie Lomová
MgA. Jana Machalíková
Marie Malá
Jarmila Mandžuková
Hana Marešová
Ing. arch. Miloslav Michalec
Ing. Jan Mokrý
Petr Nazarov
Stanislava Nopová
Alan Novotný
Vojtěch Otčenášek
Pavel Oubram
Aleš Palán
Ivanka Petrusová
Renata Pinkasová
Jana Poncarová
Iva Procházková
Mgr. Miloslava Rutová
Božena Saláková
Mgr. Alois Sassmann
Stanislav Sekyra
Mgr. Ivana Sieberová
Ing. Ladislav Sieger, CSc.
Mgr. Hana Smetanová
Jitka Smutná
Hana Soukupová
Marek Šolmes Srazil
Milan Starý
Karel Šťastný
Ivo Stehlík
Zdeněk Svoboda
Renata Štulcová
Teta Tereza
Divadelní soubor Tyjátr Horažďovice
Veronika Válková
Arnošt Vašíček
Mgr. Martin Vobruba
MUDr. Vladimír Vogeltanz
Vlastimil Vondruška
Helena Brejchová Vrábková
Františka Vrbenská
Daniel Vydra
Markéta Vydrová
Tomáš Walliant
Toník „Yetti“ Jelínek